Rychlé přidávání štítků k položkám v Zoteru

Používám bibliografický manažer Zotero již několik let, ale stále mne dokáže příjemně překvapit. Jednou z velmi oblíbených funkcí (a nejen v Zoteru) je tzv. štítkování. Ke každé položce si lze přiřadit několik štítků, které danou položku charakterizují a především, podle štítků se dá vyhledávat. Fotografie si můžete označit například šítkem „děti“, „žena“, „můj pes“ atd. V Gmailu velmi rád využívám možnost vzít pomocí myši štítek a metodou „táhni a pusť“ (drag and drop) příslušný mail oštítkovat. Je to rychlé, intuitivní a velmi návykové. Tato myšoidní funkce mi hodně chyběla v Zoteru, až jsem dnes zjistil, že to není tím, že by ji Zotero nemělo. Jen to funguje opačně. „Nepouští se“ štítek na záznam v Zoteru, ale naopak záznam na štítek. Výhoda spočívá v tom, že mohu vybrat několik položek a naráz, tak říkajíc „jedním tahem“, je oštítkovat konkrétním štítkem. Naopak nemohu naráz přiřadit několik štítků k jedné položce. Prostě ani Zotero bohužel není dokonalé. Přesto mi tahle objevená funkcionalita Zotera zpříjemnila dnešní den.

Kopírování a přesouvání položek mezi kolekcemi Zotera

Každý z nás to asi někdy zažil. Při rešerši je obrovským pomocníkem internet. Zotero stejně jako mnoho jiných bibliogafických manažerů umožňuje pomocí tzv. konektoru přímý import publikace či internetové stránky, kterou si prohlížíte v prohlížeči do Zotera respektive do právě aktivní kolekce. Skvělá funkce, která ušetří spoustu času. Bohužel jak zákon schválnosti praví, občas dojde k zařazení do úplně jiné kolekce, než kam jste daný dokument chtěli zařadit. Prostě když dělám rašerši např. na vodní stopu a narazím na zajímavý článek o povodních, tak si ho často uložím do kolekce vodní stopa a je třeba jej přesunout do správné kolekce. Jak ale na to? Mé oblíbené klávesové zkraty CTRL+X a CTRL+V bohužel nefungují. Naštěstí existuje tzv. „táhni a pusť“ (drag and drop), pomocí kterého lze přetáhnout položku či položky z kolekce do kolekce.

Klasické „táhni a pusť“ provede vytvoření kopie vybrané položky či položek (více položek lze vybrat pomocí myši a kláves SHIFT či CTRL) z jedné kolekce ve druhé kolekci či subkolekci. Pokud k tomu bude stisknuta klávesa SHIFT (v OS Windows a Linux) dojde namísto zkopírování k přesunu vybrané položky či položek z jedné sub/kolekce do jiné. Je to sice drobnost, ale nesmírně užitečná, jen škoda, že dosud neexistuje pro tyto úkony klávesová zkratka a bez myši je prakticky nelze provést. Jsem tak nucen i k tabletu používat myš.

Zástupné znaky v Zoteru

Vyhledávání je silnou stránkou počítačů. Někdy ovšem narazíteme na určitá úskalí. Jak říci, že hledám autora jménem Kraus či snad se to píše Krauss nebo dokonce Krauß? To je zrovna docela jednoduchý případ, protože stačí napsat řetězec „Krau“ a už nám Zotero vyhledá všechny dokumenty, které daný řetezec obsahují. Někdy ovšem narazíme na problém, kdy je jméno autora uváděno bez diakritiky, nebo může jít například o poněmčené jméno. Minule jsem hledal nějaký dokument, o kterém jsem si pamatoval akorát to, že jedním z autorů byl nějaký rakušan se jménem Dvořák, ale česky se to nepsalo. Zda to ale bylo Dworak či Dvorak či dokonce Dworzak jsem si už nepamatoval. Podobnou situaci jsem měl u jména Jakob, protože jsem netušil, zda to bylo napsáno s „a“ nebo „á“, s „k“ nebo s „c“. Ostatně jméno Kristýny můžete také napsat jako Kristína, Kristina, Kristyna či Krystiana. Bohužel Zotero rozlišuje mezi psímeny s interpunkcí, takže ve vyhledávání „a“ není totéž jako „á“. Pak nezbývá než použít tzv. zástupné znaky. Ti co používají MS Word jistě znají symboly „?“ a „*“. Uživatelé LIbre/OpenOffice zase používají znak tečky „.“ a hvězdičku „*“. Zotero používá podtržítko „_“ pro jeden znak a symbol procenta „%“ pro více znaků. Je to sice drobnost, ale znát tyto zástupné znaky se hodí.

 

Hrátky s polem Extra v Zoteru

Jedna z obrovských výhod programu Zotero je skutečnost, že jej vyvíjejí lidé, kteří opravdu naslouchají potřebám uživatelů a také tento program aktivně využívají. Proto je v současné verzi 4.x zařazena šikovná vlastnost. Do pole pro poznámky (Extra) je možno zapsat libovolnou proměnnou CSL a její hodnotu. Lze tak definovat i ta pole, které nejsou u příslušného typu dokumentu dostupná. Já osobně to používám pro seriálové publikace, kdy u typu kniha není k dispozici identifikátor ISSN. V takovém případě vypadá zápis takto:

ISSN: XXXX-XXXX

Pro knihy (a další typy dokumentů) také není dostupná položka DOI, takže stačí do pole Extra připsat:

DOI: xxxx.xxxx/xxxxxxxx

Toto řešení umožňuje i další zajívavé hrátky, zejména s datem publikace. Pokud chcete napsat datum vydání např. ve tvaru „184?“ pak to nelze do pole Datum (Date), neboť výsledkem je výstup ve tvaru „Jméno autora/ů 184 našeho letopočtu …“ tj. otazník je ignorován. Pokud ale do pole Extra zadáme:

issued: 184?

je výstup přesně ve tvaru jaký chceme. Přibližné datum ale můžeme zadat i jinak. Norma ČSN ISO 690:2011 uvádí, že přibližné datum se má uvádět za otazníkem nebo s předponou „cca.“. Předpokládejme, že náš výše uváděný datum 184? je přibližně 1845. Pak pro první variantu s otazníkem stačí do pole Extra zadat:

issued: ?1845

pro variantu s „cca“ musíme použít tvar:

issued: „cca. 1845“ (Pozor: včetně těch uvozovek)

a nebo použijeme tzv. termín (terms) pro slovo circa, kterým není nic jiného než právě slovo „circa“. Pak náš zápis bude vypadat:

issued: circa 1845

Procesor CSL, který se stará o formátování výstupu ze šablony v tomto případě ví, že se jedná o tzv. neurčité datum (is-uncertain-date nabývá hodnoty TRUE) a pokud je na to šablona stylu připravena (a šablony stylů pro ČSN ISO 690 připraveny jsou), pak vypíše správně „cca. 1845“. Použití termínu „circa“ má obrovskou výhodu v tom, že pro jednotlivé šablony stylů lze tento termín nadefinovat různě a vždy bude zobrazen v souladu s pravidly nadefinovanými v šabloně.

Kouzlo této vlastnosti Zotera ocení jistě mnozí jeho uživatelé. A pokud znáte nějaké další způsoby využití pole Extra, pak doufám, že se s nimi podělíte v komentářích.

Byl jsem citován

Zrovna včera v médiích proběhla zpráva o tom, že tzv. „kafemlejnku“ už pomalu zvoní hrana a že hodnocení vědy a výzkumu má být postaveno na objektivnějších základech, než počet článků a citací v „prestižních“ časopisech. Protože i já (jako mnoho jiných) trpím obvyklými povahovými chybami lidstva (tj. zejména ješitností, pýchou a sebeláskou), tak mi  upozornění, že mé nijak zázračné vědecké pojednání bylo citováno někým jiným, okamžitě zahrálo na niternou strunu pocitu vlastní důležitosti.  A upřímně musím přiznal, že v mé současné prosluněné náladě mne vlastně ani netrápí, že můj článeček pojednává úplně o něčem jiném, než proč jej autoři citují. Má stopa ve vědecké komunitě tak přestává mít velikost atomu a začíná růst. Ve své pýše pak nepochybuji o tom, že ještě za mého života dosáhne velikosti a významu zrnka písku někde uprostřed Sahary.

Škola volá „Sbohem“

Ve svém už nikoliv mladém věku jsem včera naposledy opustil školu jako student. Se slzou v oku a hřejivým tetelením v duši jsem se kochal tím pocitem, že na to mám. Papír starostlivě uložený v deskách potvrzuje celému světu, že nejsem Debil, ale Doktor a že se mohu honosit titulem Ph.D.

Musím poctivě souhlasit se svým školitelem, že výsledky mého studia nejsou na Nobelovu cenu ani na jiné významné akademické ocenění. Na druhou stranu jsem neskromně přesvědčen, že se nemusím za odevzdanou práci stydět. Pravda, jistě jsem nemusel odevzdávat diseretační práci až pod pohrůžkou vyhození ze studia pro neplnění termínů. Ale kdo by to nyní řešil. Zatím stále ještě „ujíždím“ na vlně euforie z „dosaženého úspěchu“, ale život mne již zpátky volá k pracovním povinnostem. Takže sbohem školo, má studentská léta jsou již asi definitvně za mnou. A že jsem si je opravdu protáhl.

P.S. Všem, co mi ke včerejšímu dni jakkoliv pomohli, patří můj vřelý dík. Zejména pak rodině a přátelům. A až příště budu mít zase nějaký podobný nápad, postarejte se, prosím, o přiměřenou formu „zklidnění“. Ještě jednou dík.

Disertace odevzdána

Zítra skončí sedmiletý termín, který mám pro přihlášení se k obhajobě disertační práce. A jako obvykle nechávám vše na poslední chvíli, ale nehrotím to „na ostří nože“. No prostě dnes je ten slavný den, kdy „k nám byl zaveden elektrický proud“ tedy kdy jsem podal oficiální žádost o obhajobu své disertační práce. Tudíž se chýlí doba mého doktorského studia definitivně ke konci. Další postup už není tak říkajíc „v mých rukách“, neb zajištění odborných posudků, sestavení komise a stanovení termínu „obhajoby“ je na zodpovědných osobách z mé Alma mater. Je docela dobře možné, že se to stihne ještě do konce listopadu, takže o Vánocích si buď budu užívat čerstvě nabytého titulu doktor (Ph.D.) nebo budu „v potu tváře“ předělávat svou disertační práci.
Jak bych popsal své pocity? V tuto chvíli asi euforie, že jsem to nakonec dokázal (myslím odevzdat), a že se nic nepo… na poslední chvíli. Pak určité uspokojení, přeci jen jsem tomu věnoval dost času a dokázal si, že to dokáži. A i když jsem neobjevil nic světoborného (spíše jsem jen potvrdil to, na co člověk přijde „zdravým selským rozumem“) tak si myslím, že určitou kvalitu ten můj výtvor má. I když musím souhlasit se svým školitelem; na nobelovku to opravdu není. No a samozřejmě cítím nespokojenost. Měl jsem v plánu toho udělat mnohem více a tak nějak jsem to nestihl. Sedm let uteklo jako voda a i když si nemyslím, že bych je úplně proflákal (ve vztahu k řešení své disertační práce), tak se toho určitě dalo stihnout více. No nic, snad příště ;-).

P.S. Děkuji všem, kteří mi v těch uplynulých sedmi letech jakkoliv pomohli. Neb bez rodiny a přátel bych to asi nedokázal dodělat.