Disertace odevzdána

Zítra skončí sedmiletý termín, který mám pro přihlášení se k obhajobě disertační práce. A jako obvykle nechávám vše na poslední chvíli, ale nehrotím to „na ostří nože“. No prostě dnes je ten slavný den, kdy „k nám byl zaveden elektrický proud“ tedy kdy jsem podal oficiální žádost o obhajobu své disertační práce. Tudíž se chýlí doba mého doktorského studia definitivně ke konci. Další postup už není tak říkajíc „v mých rukách“, neb zajištění odborných posudků, sestavení komise a stanovení termínu „obhajoby“ je na zodpovědných osobách z mé Alma mater. Je docela dobře možné, že se to stihne ještě do konce listopadu, takže o Vánocích si buď budu užívat čerstvě nabytého titulu doktor (Ph.D.) nebo budu „v potu tváře“ předělávat svou disertační práci.
Jak bych popsal své pocity? V tuto chvíli asi euforie, že jsem to nakonec dokázal (myslím odevzdat), a že se nic nepo… na poslední chvíli. Pak určité uspokojení, přeci jen jsem tomu věnoval dost času a dokázal si, že to dokáži. A i když jsem neobjevil nic světoborného (spíše jsem jen potvrdil to, na co člověk přijde „zdravým selským rozumem“) tak si myslím, že určitou kvalitu ten můj výtvor má. I když musím souhlasit se svým školitelem; na nobelovku to opravdu není. No a samozřejmě cítím nespokojenost. Měl jsem v plánu toho udělat mnohem více a tak nějak jsem to nestihl. Sedm let uteklo jako voda a i když si nemyslím, že bych je úplně proflákal (ve vztahu k řešení své disertační práce), tak se toho určitě dalo stihnout více. No nic, snad příště ;-).

P.S. Děkuji všem, kteří mi v těch uplynulých sedmi letech jakkoliv pomohli. Neb bez rodiny a přátel bych to asi nedokázal dodělat.

Reklamy

Publish or perish​

Současný systém hodnocení práce vědeckých pracovníků značně preferuje publikace v „prestižních“ časopisech. O tom, co je „prestižní“ časopis rozhodují, dle názoru kompetentních autorit, které mají hodnocení vědy v Čechách (Moravané a Slezané mi snad tuto drobnou nepřesnost prominou) na starosti, soukromé firmy Thompson Reuters a Elsevier. Prostě pokud není váš článek publikován v časopise zahrnutém do databáze Web of Science (Thompson Reuters) nebo Scopus (Elsevier) nemá podle současně platné metodiky hodnocení výsledků výzkumu žádnou hodnotu. To, že se i do těchto databází dokáží dostat časopisy, jejichž kvalita a úroveň je hluboko pod jakýmikoliv standardy (bývají označovány jako predátorské časopisy), se bohužel stává. To by mi zase až tolik nevadilo. Co mi vadí mnohem více, je skutečnost, že jsou tím zcela potlačeny „edukační“ cíle publikování výsledků vědy a výzkumu. Ostatně situace v uplynulých letech, kdy došlo ke změně hodnocení výsledků vědy a výzkumu, je toho jasným příkladem. Některé časopisy, které šířili poznatky mezi českou veřejnost, mají problémy či zcela skončily, jiné časopisy, ve snaze se dostat do těchto „prestižních“ databází, začaly publikovat pouze v angličtině. Motivace autorů publikovat články v časopisech, které nejsou ve skupině „vyvolených“, klesla někam k hranici bodu mrazu. A to je podle mého škoda, zejména pro budoucí vývoj v české vědě. Ostatně kolik náctiletých si přečte článek publikovaný v angličtině? Přeci jen si myslím, že větší šanci zaujmout náctileté má článek psaný v češtině. A u někoho to může zasít semínko, které v pozdějších letech, až se začne rozhodovat co skutečně chce v životě dělat, přinese české vědě nové kapacity třeba i formátu profesora Holého.
No ale o tomto jsem vlastně nechtěl psát tento příspěvek. Tímto příspevkem jsem se vlastně chtěl chlubit, že i moje maličkost otiskla svůj pařátek mezi vyvolené (čímž jsem mimochodem splnil jednu z podmínek pro získání titulu Ph.D.). A mohu i avizovat, že již brzy přibude k první stopičce druhá. Můj otisk mezi vyvoleným lze nalézt na https://www.scopus.com/authid/detail.uri?authorId=57190810501