Jak na rozsah datumů v Zoteru

Myslím, že dříve nebo později se každý kdo píše nějakou odbornou práci dostane do situace, kdy potřebuje citovat nějakou řadu publikací, například ročenky. Já obvykle ve svých článcích potřebuji citovat tzv. Modré zprávy. V takovém případě nastává problém, jak citovat všechny zprávy a přitom nezahltit seznam literatury. Například Modré zprávy vychází od roku 1997. Takže pokud bych chtěl citovat všechny, tak citace v textu by mohla vypadat například takto:

Tyto informace jsou každoročně zveřejňovány v tzv. Modrých zprávách (MZe a MŽP, 1997-2017).

Uživatel Zotera brzy zjistí, že nakládání tohoto jinak skvělého nástroje s obsahem pole Datum je poněkud „přihlouplé“ (blíže viz můj předchozí příspěvek) a zadání rozsahu hodnot 1997-2017 prostě nefunguje. Jistě možným řešením je jednotlivě citovat všechny Modré zprávy a kýženého výsledku bude dosaženo. Ovšem co pak ten seznam použité literatury? Hrůza.

Opět si pomůžeme mocným polem Extra. Jazyk CSL totiž (na rozdíl od současné verze Zotera) s datovým rozsahem pracovat umí. Takže stačí „podsounout“ datový rozsah procesoru CSL, a dosáhneme kýženého výsledku v našem dokumentu. Jak tedy na to?

Jazyk CSL používá pro práci s datumem proměnnou issued. Stačí tedy zadat do pole Extra hodnotu „issued: 1997/2017“ (bez uvozovek) a výsledek například ze šablony ČSN ISO 690:2011 vypadá následovně:

citace v textu: (MZe a MŽP 1997–2017)

a v seznamu literatury:

MZE a MŽP, 1997–2017. Zprávy o stavu vodního hospodářství České republiky. Praha: Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí.
Reklamy

Hrátky s polem Extra v Zoteru

Jedna z obrovských výhod programu Zotero je skutečnost, že jej vyvíjejí lidé, kteří opravdu naslouchají potřebám uživatelů a také tento program aktivně využívají. Proto je v současné verzi 4.x zařazena šikovná vlastnost. Do pole pro poznámky (Extra) je možno zapsat libovolnou proměnnou CSL a její hodnotu. Lze tak definovat i ta pole, které nejsou u příslušného typu dokumentu dostupná. Já osobně to používám pro seriálové publikace, kdy u typu kniha není k dispozici identifikátor ISSN. V takovém případě vypadá zápis takto:

ISSN: XXXX-XXXX

Pro knihy (a další typy dokumentů) také není dostupná položka DOI, takže stačí do pole Extra připsat:

DOI: xxxx.xxxx/xxxxxxxx

Toto řešení umožňuje i další zajívavé hrátky, zejména s datem publikace. Pokud chcete napsat datum vydání např. ve tvaru „184?“ pak to nelze do pole Datum (Date), neboť výsledkem je výstup ve tvaru „Jméno autora/ů 184 našeho letopočtu …“ tj. otazník je ignorován. Pokud ale do pole Extra zadáme:

issued: 184?

je výstup přesně ve tvaru jaký chceme. Přibližné datum ale můžeme zadat i jinak. Norma ČSN ISO 690:2011 uvádí, že přibližné datum se má uvádět za otazníkem nebo s předponou „cca.“. Předpokládejme, že náš výše uváděný datum 184? je přibližně 1845. Pak pro první variantu s otazníkem stačí do pole Extra zadat:

issued: ?1845

pro variantu s „cca“ musíme použít tvar:

issued: „cca. 1845“ (Pozor: včetně těch uvozovek)

a nebo použijeme tzv. termín (terms) pro slovo circa, kterým není nic jiného než právě slovo „circa“. Pak náš zápis bude vypadat:

issued: circa 1845

Procesor CSL, který se stará o formátování výstupu ze šablony v tomto případě ví, že se jedná o tzv. neurčité datum (is-uncertain-date nabývá hodnoty TRUE) a pokud je na to šablona stylu připravena (a šablony stylů pro ČSN ISO 690 připraveny jsou), pak vypíše správně „cca. 1845“. Použití termínu „circa“ má obrovskou výhodu v tom, že pro jednotlivé šablony stylů lze tento termín nadefinovat různě a vždy bude zobrazen v souladu s pravidly nadefinovanými v šabloně.

Kouzlo této vlastnosti Zotera ocení jistě mnozí jeho uživatelé. A pokud znáte nějaké další způsoby využití pole Extra, pak doufám, že se s nimi podělíte v komentářích.

Byl jsem citován

Zrovna včera v médiích proběhla zpráva o tom, že tzv. „kafemlejnku“ už pomalu zvoní hrana a že hodnocení vědy a výzkumu má být postaveno na objektivnějších základech, než počet článků a citací v „prestižních“ časopisech. Protože i já (jako mnoho jiných) trpím obvyklými povahovými chybami lidstva (tj. zejména ješitností, pýchou a sebeláskou), tak mi  upozornění, že mé nijak zázračné vědecké pojednání bylo citováno někým jiným, okamžitě zahrálo na niternou strunu pocitu vlastní důležitosti.  A upřímně musím přiznal, že v mé současné prosluněné náladě mne vlastně ani netrápí, že můj článeček pojednává úplně o něčem jiném, než proč jej autoři citují. Má stopa ve vědecké komunitě tak přestává mít velikost atomu a začíná růst. Ve své pýše pak nepochybuji o tom, že ještě za mého života dosáhne velikosti a významu zrnka písku někde uprostřed Sahary.

Jak dostat seznam publikací ze Zotera na svůj web bez využití služeb třetích stran

Ve svém nedávném příspěvku jsem psal o službě BibBase. Bohužel přechodem na zabezpečený protokol https přestalo vypisování mých publikací pomocí této služby fungovat. Takže mi nezbylo než hledat jiné řešení, nebo  vkládat publikace na stránky ručně. Pokud bych používal nějaké sofistikovanější řešení (např. CMS systém), tak existují různé rozšíření a návody lze nalzt na internetu (např. zde a zde). Já se však prozatím spokojím s prostým html a javascriptem. Takže mám nějakou jinou volbu? Ano mám. Zotero poskytuje komunikační rozhraní tzv. API, které lze využít i pro splnění mého požadavku

Takže co potřebuji. V první řadě povolit přístup ke kolekci s mími publikacemi. To lze udělat tak, že zpřístupním celou kolekci v nastavení v položce Privacy, nebo vytvořím tzv. privátní klíč, pomocí něhož je možno zobrazit obsah neveřejných kolekcí. Já jsem si zvolil cestu pomocí privátního klíče. URL adresa pro zobrazení kolekce s mými publikacemi je:

https://api.zotero.org/users/1196880/collections/JVWI28V6/items?format=bib&itemType=-attachment&style=iso690-numeric-cs&key=FyBV3cEsqkKhUKmDF3KqcXNy

Popis struktury URL lze nalézt v dokumentaci a možných parametrů je více. Zkráceně lze popsat, že „1196880“ je můj kód v Zotero, „JVWI28V6“ je kód kolekce s mými publikacemi. Důležité jsou ovšem parametry použité v URL. Parametr „format“ udává co se má zobrazit, parametr „key“ je oním privátním klíčem, parametr „style“ udává jakým stylem bude bibliografie vypsána a mohu si zvolit všechny dostupné styly z repozitáře stylů. A veledůležitý je parametr „itemType“, který hodnotou „-attachement“ vypustí z výpisu publikací přílohy.

Když už tedy mám spravně definovoanou a funkční URL, která zobrazí výpis mých publikací, tak musím tento výpis ještě zobrazit na svých stránkách. K tomu jsem využil univerzální a multifunkční knihovnu jQuery a na své stránky jsem umístil html kód:

<script src="https://code.jquery.com/jquery-2.2.3.min.js "> </script>
<div id="biblio" ></div>
<script>
$("#biblio").load("https://api.zotero.org/users/1196880/collections/JVWI28V6/items?format=bib&itemType=-attachment&style=iso690-numeric-cs&key=FyBV3cEsqkKhUKmDF3KqcXNy ");
</script>

Výsledek sice splňuje základní fukcionalitu, kterou požaduji, ale není to dokonalé, protože formát „bib“ neumožňuje uživatelské řazení. Takže musím ještě najít nějaký styl, který bude řazen podle roku vydání, nebo změnit pole data řpidání záznamu do Zotera. O tom ale zase až někdy jiny.

Zotero návod: Vytvoření kolekce citací z již hotového dokumentu

Asi každý z nás to zná, když nás popadne Múza, tak tvoříme a tvoříme. Je vlastně jedno co. Vědec v takovém případě buď něco vymýšlí, zkoumá anebo píše, aby předal svou moudrost dalším generacím či jiným informací chtivým tvorům. Díky citačním manažerům pak neztrácí čas a svá moudra prokládá moudry ostatních vědců. Samozřejmě, včetně příslušných citací, přeci není zloděj ani v duchovní rovině. Když dopíše článek, kapitolu či celou knihu (či něco podbně veledůležitého) a odevzdá rukopis vydavateli, opadne vlna tvůrčího nadšení a geniálni inspirace. Tehdy nastává doba „úklidu“. Začne uklízet poházené výtisky časopisů, knihy vytažené z knihovny, likviduje poznámky načmárané na všem možném apodobně. V lepším případě si dokonce vzpomene, od koho si některé knihy a časopisy půjčil a zapůjčenou publikaci s mnoha díky vrátí právoplatnému majiteli.
Pak sedne k počítači a řekne si, že by vlastně vůbec nebylo na škodu, kdyby měl všechny citace jež použil ve své práci tak nějak pohromadě. Jistě, už je má ve svém referenčním manažeru, ale co kdyby si v něm udělal jakýsi šuplíček a tam všechny citace umístil.
V Zoteru těmto šuplíčkům říkáme kolekce a každá kolekce může v sobě obsahovat další podkolekce a tak dále. Každý poměrně záhy zjistí, že dělat více jak tři úrovně kolekcí už většinou ztrácí na efektivitě, ale to je jiný příběh. Nyní se vráťme k tomu jak dosáhnout toho, že v jedné kolekci budu všechny citované zdroje použité v práci. Bohužel Zotero toto neumožňuje provést automaticky, takže ruční práce našeho vědce nemine. Není to ale zas až taková věda či dřina a celý postup sestává vlastně ze dvou přípravných a šesti „realizačních“ kroků.

Prvním přípravným a nepovinným krokem je převedení citací v dokumentu do některého číselného stylu. Jak uvádím, je tento krok nepovinným, ale vyjádření každé citace číslem usnadní orientaci v citacích – jednoduše řečeno, snadněji se zkontroluje, že žádná citace nebyla vynechána.

Druhý přípravný krok je už povinný pro ty, kteří používají pro vkládání/editaci citací tzv. klasické okno. Tito uživatelé Zotera si musí přepnout klasické okno na výhozí (které vypadá jako proužek s červeným rámováním a červeným písmenem Z vlevo. Je to z toho důvodu, že v tzv. klasickém okně není tlačítko „Zobrazit v mé knihovně“. A jak tady přepnout ta okna? V Zotero nastavení na kartě Citování a záložce textové procesory NESMÍ být zatrženo pole pro použití klasického dialogu.

Pak už začíná ona nudná manuální práce, tak odlišná od euforického rozechvění při laškování s paní Múzou při předávání vlastního moudra dalším generacím v podobě (dle autorova soudu nesmrtelného) díla.

V prvník kroku je třeba vytvořit kolekci, do které budou ukládány použité citace.

Ve druhém kroku je třeba otevřít dokument s oním nesmrtelným veledílem.

Ve třetím kroku je třeba najít v dokumentu první citaci, kliknout na ní a pak kliknout na ikonu pro Přidání/Editaci citace.

Otevře se dialogové okno (s tím červeným Z a rámováním) a čtvrtý krok spočívá v kliknutí na citaci v tomto dialogovém okně.

Rozbalí se nabídka pro specifikaci lokátoru (např. čísla strany, kapitoly apod.), přidání předpony a přípony a hlavně se objeví tlačítko „Otevřít v mé knihovně“ (případně ve skupinové knihovně, pokud je zdroj umístěn v některé skupinové knihovně). A to je právě to tlačítko, na které je třeba v pátem kroku kliknout.

Tento klik způsobí, že se okno Zotera aktivuje a vybere se příslušný citovaný zdroj. Takže šestý krok je pak velmi jednoduchý – pomocí myši provedením tzv. „táhni a pusť“ (drag & drop) stačí přetáhnout tento zdroj do kolekce vytvořené v prvním kroku.

Sedmý krok je shodný se třetím krokem. Akorát se už nehledá první citace ale postupně druhá, třetí, … až poslední. A samozřejmě následují opět postupě kroky 4 až 6. A tak dále a tak dále.

Popsaný postup není to samozřejmě jediný způsob, jak dosáhnout kýženého výsledku. Ale je to alternativa k vyhledávání pomocí názvů, které, zvláště pokud používáte skupinové knihovny, může být problemtické. A samozřejmě asi nejjednodušší je si přetahovat citace do připravené kolekce hned při psaní onoho nesmrtelného veledíla, ale kdo by měl při laškování s paní Múzou na takové přízemní činnosti pomyšlení, že.

SFX Resolver českých knihoven

Každý kdo někdy dělal rešerši to zná. Prochází internet a nachází stále nové a nové zdroje. Ukládá si jejich metadata do referenčního manažera a pokud jsou dostupné plné texty tak i ty. Ke článkům se obvykle dá dostat v elektronické verzi, ale pak narazíte na zajímavou knihu, kterou by jste si rádi přečetli. Takže hurá do knihovny. Ale do které?

I v tom může Zotero pomoci. Jednou z užitečných vlastností citačních manažerů je schopnost přebírat informace o publikacích z internetových zdrojů. K tomu (a nejen k tomu) je využívána služba SFX viz např. článek na Ikarosu. Zotero přímo nabízí možnost vyhledávat publikaci v knihovně pomocí OpenURL resloveru. Pokud chceme používat vyhledávání v českých knihovnách, tak musíme nastavit příslušný resolver. V již zmíněném článku na Ikarosu je jako příklad uveden resolver Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně http://sfx.utb.cz/sfxlcl3. V České republice máme ale knihovny propojené do Jednotné informační brány. Proč tedy nehledat rovnou tam? Její resolver je http://sfx.jib.cz/sfxlcl3. A například resolver Národní technické knihovny je http://sfx.techlib.cz/sfxlcl41.

Jak dostat seznam publikací na svůj web

Dříve nebo později každý z nás zatouží mít vlastní webové stránky a na nich svůj odborný profil. Jistě, existuje mnoho služeb, které nabídnou stránky zdarma, ale co když chcete mít i vlastní doménovou adresu? To přeci není problém! Koupit doménu stojí několik stokorun na rok a mnohdy získáte i omezený prostor pro svoji webovou presentaci k doméně zdarma. Stejně tak i já jsem si zakoupil doménu ansorge.website a řešil jsme jak na ni umístit seznam svých publikací. Protože v tuto chvíli nemám chuť se pouštět do nějakých větších experimentů s webem, tak jsem se spokojil se statickou presentací, kam jsem prostým CTRL+C a CTRL+V vložil seznam svých publikací. Jenže všichni to známe, udržovat aktuální seznam svých publikací na všech serverech, kde má člověk zřízen profil je otrava. Takže jde to udělat i jinak? Naštěstí existuje služba BibBase, která umožňuje přesně to, co hledám – jednoduchý výpis mých publikací uložených v Zotero na webových stránkách, bez nutnosti používání nějakého redakčního systému. Takže už se nemusím starat o aktualizaci seznamu publikací na svých webových stránkách, ale mohu ho udržovat aktuální pouze v Zotero, protože seznam je generován automaticky. Má to jedinou nevýhodu, nemohu si nadefinovat vzhled výpisu a ani jazyk a musím se spokojit se čtyřmi možnými vzhledy výpisu. Holt svět není dokonalé místo.