Škola volá „Sbohem“

Ve svém už nikoliv mladém věku jsem včera naposledy opustil školu jako student. Se slzou v oku a hřejivým tetelením v duši jsem se kochal tím pocitem, že na to mám. Papír starostlivě uložený v deskách potvrzuje celému světu, že nejsem Debil, ale Doktor a že se mohu honosit titulem Ph.D.

Musím poctivě souhlasit se svým školitelem, že výsledky mého studia nejsou na Nobelovu cenu ani na jiné významné akademické ocenění. Na druhou stranu jsem neskromně přesvědčen, že se nemusím za odevzdanou práci stydět. Pravda, jistě jsem nemusel odevzdávat diseretační práci až pod pohrůžkou vyhození ze studia pro neplnění termínů. Ale kdo by to nyní řešil. Zatím stále ještě „ujíždím“ na vlně euforie z „dosaženého úspěchu“, ale život mne již zpátky volá k pracovním povinnostem. Takže sbohem školo, má studentská léta jsou již asi definitvně za mnou. A že jsem si je opravdu protáhl.

P.S. Všem, co mi ke včerejšímu dni jakkoliv pomohli, patří můj vřelý dík. Zejména pak rodině a přátelům. A až příště budu mít zase nějaký podobný nápad, postarejte se, prosím, o přiměřenou formu „zklidnění“. Ještě jednou dík.

Disertace odevzdána

Zítra skončí sedmiletý termín, který mám pro přihlášení se k obhajobě disertační práce. A jako obvykle nechávám vše na poslední chvíli, ale nehrotím to „na ostří nože“. No prostě dnes je ten slavný den, kdy „k nám byl zaveden elektrický proud“ tedy kdy jsem podal oficiální žádost o obhajobu své disertační práce. Tudíž se chýlí doba mého doktorského studia definitivně ke konci. Další postup už není tak říkajíc „v mých rukách“, neb zajištění odborných posudků, sestavení komise a stanovení termínu „obhajoby“ je na zodpovědných osobách z mé Alma mater. Je docela dobře možné, že se to stihne ještě do konce listopadu, takže o Vánocích si buď budu užívat čerstvě nabytého titulu doktor (Ph.D.) nebo budu „v potu tváře“ předělávat svou disertační práci.
Jak bych popsal své pocity? V tuto chvíli asi euforie, že jsem to nakonec dokázal (myslím odevzdat), a že se nic nepo… na poslední chvíli. Pak určité uspokojení, přeci jen jsem tomu věnoval dost času a dokázal si, že to dokáži. A i když jsem neobjevil nic světoborného (spíše jsem jen potvrdil to, na co člověk přijde „zdravým selským rozumem“) tak si myslím, že určitou kvalitu ten můj výtvor má. I když musím souhlasit se svým školitelem; na nobelovku to opravdu není. No a samozřejmě cítím nespokojenost. Měl jsem v plánu toho udělat mnohem více a tak nějak jsem to nestihl. Sedm let uteklo jako voda a i když si nemyslím, že bych je úplně proflákal (ve vztahu k řešení své disertační práce), tak se toho určitě dalo stihnout více. No nic, snad příště ;-).

P.S. Děkuji všem, kteří mi v těch uplynulých sedmi letech jakkoliv pomohli. Neb bez rodiny a přátel bych to asi nedokázal dodělat.

Publish or perish

Současný systém hodnocení práce vědeckých pracovníků značně preferuje publikace v „prestižních“ časopisech. O tom, co je „prestižní“ časopis rozhodují, dle názoru kompetentních autorit, které mají hodnocení vědy v Čechách (Moravané a Slezané mi snad tuto drobnou nepřesnost prominou) na starosti, soukromé firmy Thompson Reuters a Elsevier. Prostě pokud není váš článek publikován v časopise zahrnutém do databáze Web of Science (Thompson Reuters) nebo Scopus (Elsevier) nemá podle současně platné metodiky hodnocení výsledků výzkumu žádnou hodnotu. To, že se i do těchto databází dokáží dostat časopisy, jejichž kvalita a úroveň je hluboko pod jakýmikoliv standardy (bývají označovány jako predátorské časopisy), se bohužel stává. To by mi zase až tolik nevadilo. Co mi vadí mnohem více, je skutečnost, že jsou tím zcela potlačeny „edukační“ cíle publikování výsledků vědy a výzkumu. Ostatně situace v uplynulých letech, kdy došlo ke změně hodnocení výsledků vědy a výzkumu, je toho jasným příkladem. Některé časopisy, které šířili poznatky mezi českou veřejnost, mají problémy či zcela skončily, jiné časopisy, ve snaze se dostat do těchto „prestižních“ databází, začaly publikovat pouze v angličtině. Motivace autorů publikovat články v časopisech, které nejsou ve skupině „vyvolených“, klesla někam k hranici bodu mrazu. A to je podle mého škoda, zejména pro budoucí vývoj v české vědě. Ostatně kolik náctiletých si přečte článek publikovaný v angličtině? Přeci jen si myslím, že větší šanci zaujmout náctileté má článek psaný v češtině. A u někoho to může zasít semínko, které v pozdějších letech, až se začne rozhodovat co skutečně chce v životě dělat, přinese české vědě nové kapacity třeba i formátu profesora Holého.
No ale o tomto jsem vlastně nechtěl psát tento příspěvek. Tímto příspevkem jsem se vlastně chtěl chlubit, že i moje maličkost otiskla svůj pařátek mezi vyvolené (čímž jsem mimochodem splnil jednu z podmínek pro získání titulu Ph.D.). A mohu i avizovat, že již brzy přibude k první stopičce druhá. Můj otisk mezi vyvoleným lze nalézt na https://www.scopus.com/authid/detail.uri?authorId=57190810501

Vítej Kristýnko

A máme tu v krátkém čase další přírůstek do rodiny. Opět máme v jedné generaci narození dvou příbuzných krátce po sobě a tentokrát je to v ještě kratším odstupu než v případě Radmily a Danuše.
Nyní vlastně ani netuším, jakou podpobu jména Ti Týnko rodiče vybrali. Možná jsi Kristýnka, Kristínka, Kristynka, Kristinka nebo Kristianka. I když na podobě jména vlastně nezáleží, hlavně ať jsi Ty i maminka zdravá a ať se Ti v životě daří vše na co sáhneš. No a samozřejmě gratulace rodičům a v Tvém případě i dědečkům a babičkám; myslím, že minimálně jeden děděček to oslaví jako by to bylo vlastní dítě, viď Fando 😉

Vítej Martínku Jůzo

Dnes jsme měl možnost do rodokmenu doplnit novou osůbku. Nejmenuje se sice Ansorge, přesto v sobě Ansorgovic geny nese, neb jeho prabába se jako Ansorgová narodila. Takže vítej Martínku do tohoto světa, ať se Ti v životě daří, rodiče i brášku pořádně zlobíš a vůbec všechno NEJ NEJ.
A samozřejmě rodičům velká gratulace.

Jak dostat seznam publikací ze Zotera na svůj web bez využití služeb třetích stran

Ve svém nedávném příspěvku jsem psal o službě BibBase. Bohužel přechodem na zabezpečený protokol https přestalo vypisování mých publikací pomocí této služby fungovat. Takže mi nezbylo než hledat jiné řešení, nebo vkládat publikace na stránky ručně. Pokud bych používal nějaké sofistikovanější řešení (např. CMS systém), tak existují různé rozšíření a návody lze nalzt na internetu (např. zde a zde). Já se však prozatím spokojím s prostým html a javascriptem. Takže mám nějakou jinou volbu? Ano mám. Zotero poskytuje komunikační rozhraní tzv. API, které lze využít i pro splnění mého požadavku

Takže co potřebuji. V první řadě povolit přístup ke kolekci s mími publikacemi. To lze udělat tak, že zpřístupním celou kolekci v nastavení v položce Privacy, nebo vytvořím tzv. privátní klíč, pomocí něhož je možno zobrazit obsah neveřejných kolekcí. Já jsem si zvolil cestu pomocí privátního klíče. URL adresa pro zobrazení kolekce s mými publikacemi je:

https://api.zotero.org/users/1196880/collections/JVWI28V6/items?format=bib&itemType=-attachment&style=iso690-numeric-cs&key=FyBV3cEsqkKhUKmDF3KqcXNy

Popis struktury URL lze nalézt v dokumentaci a možných parametrů je více. Zkráceně lze popsat, že „1196880“ je můj kód v Zotero, „JVWI28V6“ je kód kolekce s mými publikacemi. Důležité jsou ovšem parametry použité v URL. Parametr „format“ udává co se má zobrazit, parametr „key“ je oním privátním klíčem, parametr „style“ udává jakým stylem bude bibliografie vypsána a mohu si zvolit všechny dostupné styly z repozitáře stylů. A veledůležitý je parametr „itemType“, který hodnotou „-attachement“ vypustí z výpisu publikací přílohy.

Když už tedy mám spravně definovoanou a funkční URL, která zobrazí výpis mých publikací, tak musím tento výpis ještě zobrazit na svých stránkách. K tomu jsem využil univerzální a multifunkční knihovnu jQuery a na své stránky jsem umístil html kód:

Výsledek sice splňuje základní fukcionalitu, kterou požaduji, ale není to dokonalé, protože formát „bib“ neumožňuje uživatelské řazení. Takže musím ještě najít nějaký styl, který bude řazen podle roku vydání, nebo změnit pole data řpidání záznamu do Zotera. O tom ale zase až někdy jiny.

Zotero návod: Vytvoření kolekce citací z již hotového dokumentu

Asi každý z nás to zná, když nás popadne Múza, tak tvoříme a tvoříme. Je vlastně jedno co. Vědec v takovém případě buď něco vymýšlí, zkoumá anebo píše, aby předal svou moudrost dalším generacím či jiným informací chtivým tvorům. Díky citačním manažerům pak neztrácí čas a svá moudra prokládá moudry ostatních vědců. Samozřejmě, včetně příslušných citací, přeci není zloděj ani v duchovní rovině. Když dopíše článek, kapitolu či celou knihu (či něco podbně veledůležitého) a odevzdá rukopis vydavateli, opadne vlna tvůrčího nadšení a geniálni inspirace. Tehdy nastává doba „úklidu“. Začne uklízet poházené výtisky časopisů, knihy vytažené z knihovny, likviduje poznámky načmárané na všem možném apodobně. V lepším případě si dokonce vzpomene, od koho si některé knihy a časopisy půjčil a zapůjčenou publikaci s mnoha díky vrátí právoplatnému majiteli.
Pak sedne k počítači a řekne si, že by vlastně vůbec nebylo na škodu, kdyby měl všechny citace jež použil ve své práci tak nějak pohromadě. Jistě, už je má ve svém referenčním manažeru, ale co kdyby si v něm udělal jakýsi šuplíček a tam všechny citace umístil.
V Zoteru těmto šuplíčkům říkáme kolekce a každá kolekce může v sobě obsahovat další podkolekce a tak dále. Každý poměrně záhy zjistí, že dělat více jak tři úrovně kolekcí už většinou ztrácí na efektivitě, ale to je jiný příběh. Nyní se vráťme k tomu jak dosáhnout toho, že v jedné kolekci budu všechny citované zdroje použité v práci. Bohužel Zotero toto neumožňuje provést automaticky, takže ruční práce našeho vědce nemine. Není to ale zas až taková věda či dřina a celý postup sestává vlastně ze dvou přípravných a šesti „realizačních“ kroků.

Prvním přípravným a nepovinným krokem je převedení citací v dokumentu do některého číselného stylu. Jak uvádím, je tento krok nepovinným, ale vyjádření každé citace číslem usnadní orientaci v citacích – jednoduše řečeno, snadněji se zkontroluje, že žádná citace nebyla vynechána.

Druhý přípravný krok je už povinný pro ty, kteří používají pro vkládání/editaci citací tzv. klasické okno. Tito uživatelé Zotera si musí přepnout klasické okno na výhozí (které vypadá jako proužek s červeným rámováním a červeným písmenem Z vlevo. Je to z toho důvodu, že v tzv. klasickém okně není tlačítko „Zobrazit v mé knihovně“. A jak tady přepnout ta okna? V Zotero nastavení na kartě Citování a záložce textové procesory NESMÍ být zatrženo pole pro použití klasického dialogu.

Pak už začíná ona nudná manuální práce, tak odlišná od euforického rozechvění při laškování s paní Múzou při předávání vlastního moudra dalším generacím v podobě (dle autorova soudu nesmrtelného) díla.

V prvník kroku je třeba vytvořit kolekci, do které budou ukládány použité citace.

Ve druhém kroku je třeba otevřít dokument s oním nesmrtelným veledílem.

Ve třetím kroku je třeba najít v dokumentu první citaci, kliknout na ní a pak kliknout na ikonu pro Přidání/Editaci citace.

Otevře se dialogové okno (s tím červeným Z a rámováním) a čtvrtý krok spočívá v kliknutí na citaci v tomto dialogovém okně.

Rozbalí se nabídka pro specifikaci lokátoru (např. čísla strany, kapitoly apod.), přidání předpony a přípony a hlavně se objeví tlačítko „Otevřít v mé knihovně“ (případně ve skupinové knihovně, pokud je zdroj umístěn v některé skupinové knihovně). A to je právě to tlačítko, na které je třeba v pátem kroku kliknout.

Tento klik způsobí, že se okno Zotera aktivuje a vybere se příslušný citovaný zdroj. Takže šestý krok je pak velmi jednoduchý – pomocí myši provedením tzv. „táhni a pusť“ (drag & drop) stačí přetáhnout tento zdroj do kolekce vytvořené v prvním kroku.

Sedmý krok je shodný se třetím krokem. Akorát se už nehledá první citace ale postupně druhá, třetí, … až poslední. A samozřejmě následují opět postupě kroky 4 až 6. A tak dále a tak dále.

Popsaný postup není to samozřejmě jediný způsob, jak dosáhnout kýženého výsledku. Ale je to alternativa k vyhledávání pomocí názvů, které, zvláště pokud používáte skupinové knihovny, může být problemtické. A samozřejmě asi nejjednodušší je si přetahovat citace do připravené kolekce hned při psaní onoho nesmrtelného veledíla, ale kdo by měl při laškování s paní Múzou na takové přízemní činnosti pomyšlení, že.

Smallpdf.com skvělá služba pro práci s PDF soubory

Potřeboval jsem extrahovat stránky z několika pdf souborů a nalezl jsem stránky smallpdf.com . Musím říci, že jsem touto službou velmi příjemně překvapen. V jednoduchém, designově čistém provedení funguje přesně jak potřebuji. Nabízí několik funkcí, které jsem ani neočekával a navíc je zcela zdarma. Za mne nejen , ale rozhodně jim přispěji i na to kafíčko. Všem mohu jen doporučit.

Časopis VTEI – jednotlivé články

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka vydává již 58 let časopis Vodohospodářské technicko-ekonomické informace zkráceně VTEI . Seznam článků však nejde veřejně dohledat. Z dostupných údajů jsem provedl import dat do referenčního manažera Zotero a vytvořil skupinovou knihovnu VTEI . Postupně budu doplňovat nové články a odkazy na PDF verze jednotlivých vydání VTEI.

Tak už i mně někdo okopíroval bankovní kartu

Minulý týden mi volali z banky, že zachytili podezřelou transakci a ať potvrdím svoji identitu. Popravdě jsem byl velmi podezřívavý a než jsem jim vyklopil odpovědi na všechny kontrolní otázky, tak jsem si ověřil číslo ze kterého volali a připravil jsem si internetové bankovnictví, abych okamžitě nastavil veškeré limity na nulu.

Nakonec se ukázalo, že opravdu volali z banky a důvod, kvůli kterému volali byl ten, že jim systém zaznamenal platbu mou kartou někde v Americe. Potvrdil jsem, že jsem v Americe v poslední době nebyl, takže platba určitě nebyla provedena mnou. Výsledkem je zablokovaná karta a žádost o vydání nové.

Co mne však zajímalo byl způsob jak mou kartu okopírovali, neboť se snažím dodržovat základní pravidla bezpečné manipulace s bankovní kartou. Když však vidím tohle video tak už se nedivím ničemu. Naštěstí pro mne má mBank dobře nastavený systém identifikace podezřelých transakcí.

Libor Ansorge

osobní blog